Informace o synodě
Drazí farníci, v říjnu 2021 začala v celé církvi synoda.
Jejím svoláním vyzývá papež František celou církev k zamyšlení nad tématem, které je pro její život a poslání rozhodující:„Cesta synodality je cestou, kterou Bůh očekává od církve třetího tisíciletí.“ Synodální proces, je pro celou církev darem i úkolem. Pod vedením Ducha Svatého, společnou reflexí své dosavadní cesty se různí členové farnosti budou moci navzájem učit ze zkušeností druhých. Osvíceni Božím slovem a sjednoceni v modlitbě budeme schopni rozeznávat,jak hledat Boží vůli a sledovat cesty, na které nás Bůh volá – k hlubšímu společenství, plnější účasti a větší otevřenosti pro naplňování našeho poslání.
Cílem synody není říci svůj názor, jak se má vše dělat, nýbrž probudit proroctví a vize, přinést nové naděje, probudit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy a učit se jedni od druhých
Do synodálního procesu se zapojuje také naše farnost a jako téma jsem vybral slavení - společné putování k Bohu. „Společné putování“ je možné jen tehdy, pokud má základ ve společném naslouchání Božímu slovu a ve slavení eucharistie.Jak intenzivně udává směr našemu „společnému putování“ modlitba a mše svatá? Inspirují naše nejdůležitější rozhodnutí? Jak podporujeme aktivní účast všech věřících na liturgii a vykonávání úlohy posvěcování? Jaký prostor má služba lektora a akolyty?
Celý synodální proces bude v naši farnosti probíhat v první polovině příštího roku. Budu postupně oslovovat jednotlivce s nabídkou zapojit se do synodálních skupinek. Všechny vás chci poprosit o synodální modlitbu v rodinách, abychom byli schopni naslouchat Duchu Svatému, který nás vede do Božího království.
otec Marek
SYNODA
Drahé sestry a drazí bratři!
Celá církev se v těchto dnech vydává na společnou cestu, aby zakusila synodalitu. Slovo synoda znamená doslova „společně na cestě“. Jde o nový impuls papeže Františka a jeho spolupracovníků, abychom my všichni znovuobjevili své místo ve společenství církve, aktivně se podíleli na jejím životě a usilovali o naplnění poslání církve.
Od neděle 17. října 2021, začíná v každé diecézi na celém světě první fáze synody 2021 – 2023, která má formu naslouchání Božímu lidu v jeho celku. Chceme i v našich diecézích a apoštolském exarchátu vykročit společně a necháme se vést Duchem Svatým, který vytváří jednotu v různorodosti. Celá tato společná cesta je cestou učedníků, kteří následují Krista a vydávají svědectví o Bohu. Je také cestou, kterou se vydáváme k sobě navzájem, abychom si naslouchali, chápali se, měli účast na těžkostech, dělili se o radosti. Do synodálního procesu jsou přizváni i lidé jiných křesťanských církví, jiných náboženství i ti, kdo v Boha zatím nevěří.
Vybízíme každého z vás, abyste se ve spolupráci s duchovním správcem a koordinátory ve farnostech, zapojili do této společné cesty. V první řadě modlitbou, pak nasloucháním a následně vzájemným sdílením. My všichni máme spoluzodpovědnost za církev!
Synodální proces v diecézích trvá jen pár měsíců, již v srpnu 2022 se mají zpracovávat podněty ze synodálních skupinek ve farnostech a z jiných pastoračních celků. Těmi se pak budou zabývat zástupci na celonárodní a kontinentální úrovni. Završením této cesty pak bude zasedání vlastní biskupské synody v Římě, které je plánováno na podzim 2023 a účastníci synody se na něm budou shromážděnými podněty zabývat.
Již nyní vám všem děkujeme za váš aktivní přístup, kterým můžete přispět ke společnému dobru. Svatý apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: „Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12,7)
Vaši čeští a moravští biskupové
Modlitba za synodu
Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý,
shromážděni ve tvém jménu. Provázej nás ty sám,
vstup do našich srdcí
a vytvoř si v nich domov.
Ukaž nám cestu, kterou se máme vydat,
uč nás, jak na ní vytrvat.
Jsme zde s přetěžkým břemenem svých slabostí a hříchů.
Nedopusť, abychom propadli zmatku, nedopusť,
aby nás nevědomost svedla na scestí,
nedopusť, aby předpojatost ovlivnila naše činy.
Dej, ať v tobě nalezneme naši jednotu,
abychom věčnému životu kráčeli vstříc společně,
abychom nesešli z cesty pravdy
a neodchýlili se od toho, co je správné.
To vše žádáme od tebe,
jenž jsi při díle na každém místě a v každém čase,
a ve společenství s Otcem i Synem
na věky věků.
Amen.
1. svaté přijímaní v Dobré
 |
Před 150 lety, 28. června 1871, se v Dobré u Frýdku v domě č. p. 188 narodil jeden z nejvýznamnějších českých jezuitů první poloviny 20. století prof. doc. PhDr. et ThDr. František Krus. Pocházel z chudobných poměrů, jeho otec František však přičinlivostí svou i manželky Anny, roz. Pánkové, vybudoval v centru Dobré obchod smíšeným zbožím. Mladý František po maturitě na gymnáziu v Těšíně studoval teologii ve Vratislavi, s ohledem na mimořádné nadání byl poslán na studie do Říma. Dne 28. října 1896 přijal v Římě kněžské svěcení (jako kněz vratislavské diecéze) a pokračoval dále ve studiu. V roce 1897 byl na papežské univerzitě Gregoriána promován doktorem filozofie a záhy i doktorem teologie. Mezitím byl ustanoven kaplanem v Těšíně a v letech 1898–1900 zastával funkci kancléře generálního vikariátu pro rakouskou část vratislavské diecéze v Těšíně. V roce 1900 však vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Působil v korutanském Celovci (Klagenfurt), v roce 1905 se na jezuitské univerzitě v Innsbrucku habilitoval pro pedagogiku a homiletiku a brzy se zde stal i mimořádným profesorem. V tomto období byl redaktorem věhlasného časopisu Zeitschrift für katholische Theologie. Po vzniku Československé viceprovincie jezuitů v roce 1919 se vrátil do českých zemí, krátce působil v Litoměřicích a Brně, nejdéle u sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze. V hlavním městě se neúnavně věnoval nejen kněžské službě a práci v řádu, ale kromě výuky se zaměřil také na pastoraci pražské periferie. Byl mj. spirituálem v arcibiskupském semináři. K jeho stěžejním činnostem patřilo redigování katolického časopisu Neděle, později také časopisů Obrození a Dorost aj. Od roku 1937 vyučoval jezuitské bohoslovce na řádovém institutu v Benešově u Prahy, kde také zemřel 30. ledna 1941. Tento náš slezský rodák je autorem řady publikací, stěžejním dílem je kniha Pedagogische Grundfragen (Základy pedagogiky, Innsbruck 1911).
|
|
|
Sobotní adorace -> přesunoto do sekce Ze života farnosti -> adorace
zapisujte se prosím ZDE.
|
Farní kuchařka
Milí přátelé,
dostává se vám do ruky kuchařka, která vznikla vlastně náhodou. Na začátku byl nápad oslovit farníky, kteří sledovali nedělní mši svatou vysílanou on-line z naší komunitní kaple a požádat je o jejich "oblíbený" recept. Přišlo nám to zajímavé, protože jídlo tvoří důležitou roli v našich rodinách a také v Ježíšově příběhu hraje nemalou roli. Odezva byla větší, než jsme si mysleli. Sešlo se více, než 250 nejrůznějších receptů a je na nich vidět nejen různorodost a kreativita v našich kuchyních, ale také silný vzkaz, že nedílnou součástí naší víry je společenství, které nekončí pouze hranicemi farností, ale inspiruje naše každodenní životy. Děkujeme všem, kteří nám dali nahlédnou pod pokličku. Za celou komunitu salesiánů v Brně-Žabovřeskách.
P. Libor Všetula SDB
Farní kuchařka (.pdf)
Biřmování 2019
Texty ke slavení prvních pátků a sobot v měsíci naleznete v sekci:
Za ranního kuropění jsme my, farníci z Dobré, vyjeli 22. června na pouť vyprosit si milost a požehnání našeho Pána. Milým účastníkem této poutě byl dobrodinský rodák otec Jan Gacík. Sobotní provoz byl minimální, a tak cesta ubíhala za zpěvu písní a modliteb.
První naše zastavení bylo v kostele Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Orlicí. Málokdy se podaří během jednoho dne zažít kombinaci, jakou jsme měli my - prožít mši svatou v nádherném, byť díky minulému hospodaření, zdevastovaném kostelíku a spojit ji s protikladem v Neratově, kde je už vidět co dokáže lidská píle, když Pán Bůh požehná.
V Klášterci nad Orlicí jsme byli již očekávání a mši svatou sloužil náš otec Jan Gacík. Byl to silný zážitek. Kostel byl nádherný, vyzdobený starými vzácnými obrazy, malířskými skvosty od žáků malíře Tiziana, a slova otce Gacíka umocnila hloubku prožitku. Po mši svaté nás mladá paní z Klášterce nad Orlicí seznámila s málo známou skutečností, že zde žila a působila Anna Tomanová, členka III. řádu sv. Dominika. Její život byl skutečně těžký a dnes se jedná o jejím blahořečení. Na podporu vzniklo Sdružení A. Tomanové, které o jejím životě vydalo knihu. Knihu jsme si někteří zakoupili a můžeme nabídnout k zapůjčení. Nakonec jsme šli k jejímu hrobu na místním hřbitově a pomodlili se za ni.
Poté jsme pokračovali do Neratova. Původní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie pochází ze 17. století. V roce 1945 vyhořel a zůstaly jen zdi. Nynější farář Josef Suchár dokázal nemožné. Za pomoci několika místních lidí začali ruiny zbavovat nánosu, kostel opravovat a dnes slouží nejen svému původnímu poslání, ale jsou zde i koncerty apod. Dnes je to nádherná stavba, zvláštností je skleněná střecha. Kombinace starých zdí a prosklené střechy vytváří úžasnou atmosféru. Poutník, který překročí práh kostela, je Bohu blíž.
Obě místa, která jsme navštívili, kostel v Klášterci nad Orlicí či kostel v Neratově, nesou v sobě ducha minulých generací a sílu promodlených Otčenášů. Věřím, že každý z nás si vyprosil požehnání nejen pro sebe a své blízké, ale i pro celou naši farnost. Na tuhle pouť se nedá zapomenout!
Dík patří Obci Dobrá za finanční příspěvek na dopravu a také těm, kdo se o nás po celý den starali. Vám velké Pán Bůh zaplať.
Jana Ježová
Foto Čestmír Jež:
Toto je den, který nám dal Pán
V pátek 14. září, na svátek Povýšení svatého kříže, proběhla v našem kostele mimořádně slavnostní událost. Rodák z Dobré Jan Gacík, katolický kněz, si tento den zvolil, aby s námi, se svými přáteli a s rodinou poděkoval Bohu za 70let života.
Přípravy na slavnost ve farnosti začaly už týden předtím. Za pomocí skautů a skautek jsme uklidili celý kostel. Pak se nacvičovaly zpěvy, pekly a zdobily perníčky…
Po předcházejících horkých dnech přišel v pátek tolik potřebný déšť. Venku bylo pošmourno, ale kostel zářil úchvatnou květinovou výzdobou a byli jsme také vzrušení očekáváním, kdo všechno přijede. Otec Jan totiž pozval své spolubratry kněze. Po letech jsme přivítali naše rodáky P. Jaroslava Němce a P. Jiřího Ramíka. Přijeli i další spolubratři salesiáni, a tak kolem oltáře sloužilo děkovnou mši svatou 12 kněží, stejně jako bylo apoštolů, jak trefně poznamenal náš pan farář Marek Kozák. Třináctý kněz, misionář, který přijel z Malawi v Africe, seděl mezi věřícími.
Atmosféra byla velmi slavnostní, srdečná a vřelá. Kázání měl P. Jaroslav Němec. V úvodu připomenul, význam svatého kříže pro náš život a to, že právě na svátek Povýšení svatého kříže v roce 1686 byl náš kostel posvěcen a tím předán do užívání. Také se svěřil s osobní vzpomínkou. Řekl, že to byl právě otec Jan, který ho přivedl k rozhodnutí stát se knězem, a tak mu ukázal nejlepší cestu životem. Velmi dojemné bylo jeho poděkování otci Janovi za to a jejich vzájemné objetí.
Po mši svaté jsme otci Janovi popřáli za farníky i za obec do dalších let dobré zdraví, Boží požehnání a ochranu Panny Marie. Milé překvapení si pro otce Jana připravili svou gratulací jeho spolužáci ze základní školy.
Ještě dlouho jsme v hloučcích stáli před kostelem, pochutnávali si na výborných koláčích, vzpomínali, radovali se a vůbec se nám nechtělo jít domů.
V průběhu července se odehrála v naší farnosti významná událost, neboť nás navštívila řeholní sestra Agnes, civilním jménem Jana Muroňová. Mnozí z nás ji známe, protože velkou část svého dětství a mládí prožila právě zde v Dobré. Před devatenácti lety vstoupila do řádu Misionářek lásky. U zrodu této kongregace stála sv. Matka Tereza, když dne 10. září 1946 cestou vlakem do Dárdžilingu zakusila silnou milost Božího Světla a Lásky. Byla hluboce v srdci zasažena Božím slovem Ježíšova zvolání z kříže: „Žízním.“ (Jan 19,28). Tento duchovní prožitek ovlivnil celý její další život, naplněný touhou tišit Boží žízeň po člověku. Byla Ježíšem volána, aby „byla Jeho světlem“, které bude pronikat hmotnou i duchovní temnotu kalkatských slumů. Tyto řeholnice žijí v současnosti v mnoha zemích všech světadílů, kde svým životem a službou nejchudším z chudých odpovídají na hluboké tajemství nekonečné Boží touhy milovat a být milován. V České republice je jejich komunita v Praze a v Ostravě. Sestra Agnes v minulosti působila v Polsku, Etiopii, krátce na Slovensku a nyní žije několik let v Římě, kde se podílí na formaci sester v kongregaci.
Při společném setkání nám sestra Agnes řekla, že ve svém povolání vidí velikou Boží milost, za kterou je Bohu velmi vděčná. Za střed svého života považuje niterný vztah s Kristem, který neustále rozvíjí a obnovuje v modlitbě, v eucharistii, v Božím slově a ve svátosti smíření. Důležité místo zaujímá i společenství sester, které tvoří její rodinu. Sdílela se s námi o prožívání svých všedních dnů. O tom, jak je Bohem oslovována skrze Boží slovo a eucharistii a zároveň skrze službu chudým lidem, v nichž se konkrétně dotýká Kristova těla. Jak Bůh touží uzdravit nemoci a rány všech lidských srdcí. Jak k nám Bůh promlouvá i skrze maličkosti života. O důležitosti dělat i ty nejmenší věci s velkou láskou. Na závěr zmínila, že zvláště v dnešní době Zlý duch útočí na věrnost povolání jak zasvěcených osob, tak i manželů a vyzvala nás k vzájemné modlitbě a podpoře příkladem života ve věrnosti svému stavu.
Setkání se sestrou Agnes pro nás zůstane velkým povzbuzením na naší vlastní životní cestě, ke které jsme Bohem povoláni.
Naše farnost Dobrá u Frýdku - Místku se pod vedením místního kněze Marka Kozáka vydala ve dnech 18. 3. -24. 3. 2018 na pouť po stopách svatého Františka z Assisi. Důvodem této pouti byla skutečnost, že náš diecézní biskup i papež nesou jméno tohoto světce. Kromě svých osobních úmyslů jsme společně prosili hlavně za Boží požehnání, dary Ducha svatého a zdraví pro našeho diecézního biskupa Františka.
Při této pouti jsme navštívili místa spjatá s františkánskou spiritualitou. Mezi nimi stojí za zmínku bazilika sv. Františka v Assisi, kde v kryptě odpočívá světcovo tělo, dále bazilika Santa Maria degli Angeli, v jejímž nitru se nachází Porciunkule - kaple, kde měl františkánský řád své centrum a původ. Zde František pochopil své povolání, přivítal sv. Kláru a své spolubratry a zde také zemřel. Další místo, které jsme navštívili je Greccio, kde o vánocích r. 1223 byly poprvé na Františkovo přání postaveny jesličky. Zvláštní pozornost si pak zasluhuje La Verna, zde sv. František dva roky před svou smrtí obdržel od Boha stigmata. Toto místo se stalo významným i pro papeže Jana Pavla II., který zde při své návštěvě v r. 1993 řekl: „ Na tomto místě se znovu narodilo křesťanství“.
Cestou do Assisi jsme se zastavili v Padově v bazilice sv. Antonína. Zde došlo k velmi významné události pro naši farnost, protože nám byly předány ostatky sv. Antonína z Padovy, určené pro náš poutní kostel na Prašivé, který je zasvěcen právě tomuto světci. K slavnostnímu uctění a uložení těchto ostatků dojde letos při hlavní pouti ke sv. Antonínovi na Prašivé dne 17. 6. 2018 při mši svaté v 10,30 hod.
Děkujeme Bohu i našemu otci Markovi, který nás na této pouti provázel za požehnané a milostí Boží naplněné dny na svatých místech.
Za poutníky Martina Koloničná, farnice z Dobré
Otče Marku jste už 14 let knězem. V čem vidíte hlavní úkol své kněžské služby?
Hlavní úkol církve a kněze je hlásat evangelium Ježíše Krista. V tom se asi všichni shodneme. Toto je také důvod, proč církev vlastně vznikla. Ono hlásání pak nespočívá pouze v nějakém morálním zachovávání křesťanských zásad a předpisů, ale především v hlásání Božího slova. Zřetelně je to také vysvětleno ve Skutcích Apoštolů. Když se prvotní církev rozrůstala, tak sami apoštolvé řekli: “Bohu se nebudeme líbit, jestliže přestaneme hlásat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratři, vyberte si mezi sebou sedm mužů, které pověříme touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova” (Sk 6,2-4). Hlásat evangelim pak může kněz různými způsoby. Ať už káže při mši svaté, má biblické hodiny, nebo pořádá různé přednášky. Toto hlásání je pak důležité pro spásu nesmrtelných duší, ale také pro šíření víry. V tom tedy vnímám hlavní úkol své kněžské služby.
V čem Vás nejvíce obohatilo studium Bible?
Zde je těžké odpovědět jednou větou. Studium Bible patří mezi nejtěžší teologické disciplíny a to díky jazykům, které se musíte naučit. Studoval jsem Písmo svaté u jezuitů a dá se také hovořit o určité kněžské formaci. Nejvíce si ale asi cením znalosti biblických jazyků (řečtina a hebrejština). Při znalosti těchto jazyků pak lépe chápete, co chtěl svatopisec vyjádřit. Když pak čteme nějaký úryvek v češtině, tak to už je samozřejmě překlad toho původního textu, který nedokáže vždy přesně přeložit originální význam. Taková znalost pak člověka přivádí k hlubšímu pochopení biblického poselství a tím i k hlubšímu poznání Ježíše Krista. Když k tomu připočtu, že jsem provázel pět let poutníky v Izraeli, tak to je další velké obohacení pro mou kněžskou službu. Dokážete si biblický úryvek zasadit do konkrétního prostředí a do kontextu. Mezi obohacení musím také připočíst, že jsem se setkal s mnohými velkými osobnostmi jako například s kardinálem Martinim.
Otec biskup vás poslal do farnosti v Dobré. Je naše farnost v něčem specifická?
Jistě, jedinečnost naši farnosti vnímám díky poutnímu místu Prašivá, kde se nachází kostel svatého Antonína z Padovy. Kněží z farnosti Dobrá se o tento chrám který je vzdálený od fary 10 kilometrů vždycky starali. Když nepočítám hlavní pouť a krmáš, tak zde jsou mše svaté o velkých prázdninách, vždy ve středu a v neděli. Toto poutní místo je často snoubenci vybíráno pro konání svateb. Díky bohoslužbám na Prašivé se naše farní rodina rozroste i o farníky z jiných farností, kteří chrám sv. Antonína rádi navštěvují. V roce 2017 bylo poutní místo Prašivá vybráno do programu “otevřené chrámy”. Konkrétně to znamená, že mám čtyři průvodce, kteří mi pomáhají o sobotách a nedělích provázet návštěvníky. Také se někdy stane, že provázím i já sám.
Jaký hlavní úkol a předsevzetí si dáváte pro působení v naši farnosti?
Asi bych byl špatným knězem kdybych odpověděl něco jiného, než starost o lidské duše. To je a bude mou hlavní prioritou kněžské služby ve farnosti. Budu sloužit bohoslužby, nabízet biblické hodiny a nebo různé vzdělávací přednášky. Starat se o všechny věkové kategorie, o děti, rodiny i seniory, atd.
Když jsem ale přišel poprvé do naši farnosti, tak mi bylo hned jasné, že fara potřebuje opravit. Desítky let se prakticky nedělala žádná veliká oprava a tak bude potřeba udělat její rekonstrukci. Nechat vypracovat projekt a v roce 2018 se může začít s pracemi. K tomu je třeba přidat také opravu skautského střediska, aby se měly děti kde scházet. Rekonstrukci fary vnímám jako svůj hlavní úkol mého působení v Dobré. Bude to jistě náročné, ale moc se také těším, že mi farníci v mnohých starostech budou pomáhat.
Z poutního zájezdu Králíky Hora Matky Boží - 1.7.2017
Několik desítek let se fakticky nedělala žádná větší údržba a tedy ani oprava fary. V současné době je stav farní budovy téměř v havarijním stavu. Zcela chybějící izolace budovy způsobuje vlhnutí všech přízemních místností, které zhoršuje i nevhodné řešení odvodu dešťových vod. Je potřeba vyměnit elektrorozvody, vybudovat nové rozvody vody a novou kanalizaci včetně dořešení havarijního stavu septiku a napojení na obecní kanalizaci. Je nutné řešit výměnu oken, výměnu střešní krytiny a opravu části krovů. Musí se vyřešit způsob vytápění celé budovy.
Protože se jedná o komplexní opravu fary, proběhlo několik schůzek se zástupci stavebního odboru biskupství a projektanta, kdy se hledala cesta, jak a v jakém rozsahu opravu fary provést. Po zvážení všech možností bylo přijato doporučení v první etapě opravit celou faru a v druhé etapě pak opravit přístavbu, kde jsou dnes skautské klubovny a garáže. Protože chceme, aby stávající prostory mohly být využívány pro různé aktivity ve farnosti a fara byla podle možností otevřená všem farníkům, bude snaha při rekonstrukci řešit i optimální využití všech prostor na faře včetně zpřístupnění sálu. Projektantem odhadnutá částka celkové rekonstrukce je v řádu 6 až 7 mil. Kč. Protože se jedná o velkou částku, bude nutné větší část investice řešit půjčkou, o které jednáme s biskupstvím. Další kroky, které nás v přípravě rekonstrukce čekají je zpracování malé studie celkového řešení vzhledu budovy, kdybychom ji chtěli vrátit původní velikost oken a zvážit možnosti jak využít prostory na faře. Po výběru zvolené varianty bude následovat zpracování projektu a získání stavebního povolení. Vzhledem k těmto přípravným pracím se očekává, že s opravou fary budeme moci začít nejdříve na podzim příštího roku. Do této doby bude nutné našetřit co nejvíce vlastních prostředků a dořešit půjčku tak, abychom mohli příští rok rekonstrukci fary zahájit.