Otče Marku jste už 14 let knězem. V čem vidíte hlavní úkol své kněžské služby?
Hlavní úkol církve a kněze je hlásat evangelium Ježíše Krista. V tom se asi všichni shodneme. Toto je také důvod, proč církev vlastně vznikla. Ono hlásání pak nespočívá pouze v nějakém morálním zachovávání křesťanských zásad a předpisů, ale především v hlásání Božího slova. Zřetelně je to také vysvětleno ve Skutcích Apoštolů. Když se prvotní církev rozrůstala, tak sami apoštolvé řekli: “Bohu se nebudeme líbit, jestliže přestaneme hlásat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratři, vyberte si mezi sebou sedm mužů, které pověříme touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova” (Sk 6,2-4). Hlásat evangelim pak může kněz různými způsoby. Ať už káže při mši svaté, má biblické hodiny, nebo pořádá různé přednášky. Toto hlásání je pak důležité pro spásu nesmrtelných duší, ale také pro šíření víry. V tom tedy vnímám hlavní úkol své kněžské služby.
V čem Vás nejvíce obohatilo studium Bible?
Zde je těžké odpovědět jednou větou. Studium Bible patří mezi nejtěžší teologické disciplíny a to díky jazykům, které se musíte naučit. Studoval jsem Písmo svaté u jezuitů a dá se také hovořit o určité kněžské formaci. Nejvíce si ale asi cením znalosti biblických jazyků (řečtina a hebrejština). Při znalosti těchto jazyků pak lépe chápete, co chtěl svatopisec vyjádřit. Když pak čteme nějaký úryvek v češtině, tak to už je samozřejmě překlad toho původního textu, který nedokáže vždy přesně přeložit originální význam. Taková znalost pak člověka přivádí k hlubšímu pochopení biblického poselství a tím i k hlubšímu poznání Ježíše Krista. Když k tomu připočtu, že jsem provázel pět let poutníky v Izraeli, tak to je další velké obohacení pro mou kněžskou službu. Dokážete si biblický úryvek zasadit do konkrétního prostředí a do kontextu. Mezi obohacení musím také připočíst, že jsem se setkal s mnohými velkými osobnostmi jako například s kardinálem Martinim.
Otec biskup vás poslal do farnosti v Dobré. Je naše farnost v něčem specifická?
Jistě, jedinečnost naši farnosti vnímám díky poutnímu místu Prašivá, kde se nachází kostel svatého Antonína z Padovy. Kněží z farnosti Dobrá se o tento chrám který je vzdálený od fary 10 kilometrů vždycky starali. Když nepočítám hlavní pouť a krmáš, tak zde jsou mše svaté o velkých prázdninách, vždy ve středu a v neděli. Toto poutní místo je často snoubenci vybíráno pro konání svateb. Díky bohoslužbám na Prašivé se naše farní rodina rozroste i o farníky z jiných farností, kteří chrám sv. Antonína rádi navštěvují. V roce 2017 bylo poutní místo Prašivá vybráno do programu “otevřené chrámy”. Konkrétně to znamená, že mám čtyři průvodce, kteří mi pomáhají o sobotách a nedělích provázet návštěvníky. Také se někdy stane, že provázím i já sám.
Jaký hlavní úkol a předsevzetí si dáváte pro působení v naši farnosti?
Asi bych byl špatným knězem kdybych odpověděl něco jiného, než starost o lidské duše. To je a bude mou hlavní prioritou kněžské služby ve farnosti. Budu sloužit bohoslužby, nabízet biblické hodiny a nebo různé vzdělávací přednášky. Starat se o všechny věkové kategorie, o děti, rodiny i seniory, atd.
Když jsem ale přišel poprvé do naši farnosti, tak mi bylo hned jasné, že fara potřebuje opravit. Desítky let se prakticky nedělala žádná veliká oprava a tak bude potřeba udělat její rekonstrukci. Nechat vypracovat projekt a v roce 2018 se může začít s pracemi. K tomu je třeba přidat také opravu skautského střediska, aby se měly děti kde scházet. Rekonstrukci fary vnímám jako svůj hlavní úkol mého působení v Dobré. Bude to jistě náročné, ale moc se také těším, že mi farníci v mnohých starostech budou pomáhat.