První zmínka o Dobrézemici, jak se původně Dobrá jmenovala, je z roku 1305, kdy vratislavský biskup Jindřich I. z Vrbna (1301-1319) dal pořídit seznam desátků celé diecéze. Z okolních vesnic jsou v listině uvedeny např.: Domaslavice, Bruzovice, Sedliště, Skalice nebo Tošanovice. Proto lze předpokládat, že již tehdy byl postaven dřevěný kostelík nebo alespoň dřevěná kaple. Od roku 1414 je se jménem obce spojen rod Wilczků z Dobrézemici, který byl držitelem vsi asi až do poloviny 16 století.
Roku 1447 je uváděna první zmínka o kostele v Dobré v seznamu tehdejších farností, které odváděly pro arcidiakonát opolský tzv. svatopetrský halíř. Dobrá tehdy platila 4 groše svatopetrského halíře a měla také i svou faru, kostel byl dřevěný. V tomto seznamu jsou uvedeny také: Těšín, Frýdek, Dobrzey (Dobrá), Bruzovice a Domaslavice. Kým však byla dobrozemská farnost v prvních dobách své existence zpravována není nám známo. A přece tato farnost byla až do roku 1785, kdy byly založeny nové duchovní správy v okolí, nejrozsáhlejší a v celém těšínském komisariátu nejobtížnější. Farnost měla tehdy rozlohu více jak 4 německé míle čtvereční (asi 225 km2, ve skutečnosti asi až 288 km2). Farář proto musel být velice dobrý organizátor, a také mimořádně fyzicky zdatný muž, jelikož v té době musel celou farnost objíždět pouze na koni či chodit pěšky. K dispozici neměl ani žádného výpomocného kaplana, ten byl nápomocný až od roku 1721. K farnosti tedy patřily až do roku 1785 Potměnošovice (dnes Nošovice), Nižno-Vyšno Lhoty, Raškovice, Morávka, Krásná, Skalice, Janovice, Baška, Nová Ves, Vojkovice, Staré Hamry a Hamrovice.
Prvním historicky doloženým farářem ve farnosti dobrozemské se stal roku 1568 Matouš z Hradiště na Moravě, který byl však náboženství protestantského, konkrétně vyznání bratrského. Poté jej vystřídal další nekatolík Jan Měkota z Pardubic, který byl předtím učitelem na tehdejší škole v Dobré. Z toho lze usuzovat, že původní náboženství v Dobré bylo protestantské, svědčí o tom i to, že rod Vlčků z Dobré Zemice byl rovněž náboženství protestantského. Z roku 1636 se zachovala zajímavá zmínka v urbáři frýdeckého panství o starém kostele, kde se popisuje, že zde stával dřevěný kostel spolu s farou, zasvěcený svatému Jiří. Ke kostelu pak ještě patřil hřbitov, který byl okolo kostela, škola, špitál a kostelní chalupa.
Nový zděný kostel se začal stavět až v roce 1681 a zásluhu na tom měl P. Adam Maxmilián Gilin. Jaká ale byla příčina stavby nového kostela, když starý dřevěný kostel byl v dobrém stavu? Jednou z příčin by mohlo být asi stáří dřevěného kostela, ale i přesto byl tento dřevěný kostel, pořád ještě v dobrém stavu, převezen do Soběšovic, kde měli ten svůj ve špatném stavu a sloužil tam ještě řadu let. Hlavní důvod by mohl být v dosti početném obyvatelstvu, kterému už malé chrámové prostory nestačily. Ale ani toto se nejeví jako správné, neboť nejstarší zděná část nebyla o mnoho větší než starý dřevěný kostelík zde dříve stojící. Možným vysvětlením stavby nového zděného kostela by mohla být jeho prestiž, protože jak víme, ve Frýdku stál kamenný kostel, stejně tak i v Bruzovicích, a také filiální kostel na Skalici byl postaven už před půlstoletím zděný. Dobrázemica tak byla poslední farností panství, kde byl ještě dřevěný kostel. A proto za přispěním zbožného a šlechetného majitele frýdeckého panství hraběte Františka Eusebia z Oppersdorfu, se začal budovatdoberský chrám. Základní kámen byl položen v pátek 13. června 1681. Kostel je zbudován v barokním slohu, jeho délka je asi 29 metrů, šířka v presbytáři 9,65 metru, výška 7,5 metru, šířka lodi 11,5 metru. Jednoduchá klenba stropu spočívá na mohutných pilířích, ty jsou opět mezi sebou spojeny pravidelně klenbami tak, že se prostor chrámové lodi dá kdykoliv rozšířit. Zděný kostel byl postaven zatím bez věže, vedle byla ponechána stará dřevěná zvonice. Stavba byla dokončena v srpnu roku 1686. Patronem kostela je sv. Jiří, a spolupatrony sv. Jáchym a sv. Anna (rodiče Panny Marie). Do oltářního kamene byly vloženy ostatky sv. mučedníků Bonifáce, Reparáty a Patienty.
Rekonstrukce Dobré, okolí kostela, pro dobu kolem roku 1680.
V roce 1735 byla postavena nová farní budova z kamene, místo staré dřevěné, která stála možná blíže silnice. Bylo však postaveno jen přízemí. Druhé patro bylo přistavěno až v roce 1860.
Za vlády císaře Josefa II. byla v roce 1785 roztržena farnost Dobrá na 4 části, zůstala jí tak pouze čtvrtina bývalé rozlohy. Bylo od ní odděleno celkem 9 vesnic: Morávka, Pražmo, Krásná, Skalice, Janovice, Malenovice, Staré Hamry, Nová Ves a Baška. Lokální kaplani na Morávce a Borové (dosud byli podřízeni faráři doberskému) byli povýšeni na faráře a byla zřízena nová fara na Skalici. Faráři v Dobré tak zůstaly při farnosti obce Dobrá, Nošovice, Horní a Dolní Lhoty a Vojkovice.
V roce 1787 byl založen nový hřbitov, který byl obehnán kamennou zdí, tzv. parkánem, který spravovaly přifařené obce. Každá měla totiž na hřbitově svou část, při níž byli pochováváni jejich zemřelí.
V roce 1791 se dřevěný kostelík na Prašivé stává filiálním kostelem farního kostela v Dobré, až doposud byl filiálním kostelem farnosti frýdecké. Kostel na Prašivé byl postaven v roce 1640 hrabětem Jiřím z Oppersdorfu a byl prvotně zasvěcen sv. Ignáci z Loyoly, mše sv. se zde konaly pouze třikrát do roka. Roku 1673 byl však postaven kostel na Borové, který byl rovněž zasvěcen Ignáci z Loyoly, a proto byl kostel na Prašivé přejmenován na kostel k úctě sv. Antonína Paduánského. Ve svém počátku byl kostelíček jednoduchý, bez věže a s jednoduchým oltářem.
O výstavbu nové zděné věže se především zasloužil farář P. Josef Kulhánek. Dříve zde stál pouze kostel jen se zvonicí, která byla dřevěná a už ve špatném stavu. Za přispění arcivévody Albrechta Sasko-těšínského byla v letech 1816-1818 zbudována nová věž (v průčelí kostela je jeho erb). Do věže byly vytaženy tři zvony a do její báně vloženy 3 staré listiny, pamětní peníze a krátký nástin dějin dobrozemské farnosti. Věž je zbudována v barokním stylu a lidé jí nazývali ruskou věží, neboť byla dokončena v době kdy ruské vojsko táhlo proti Napoleonovi a všude kde prošlo, se chovalo velice slušně a obyvatelé jim vycházeli vstříc. K faráři Kulhánkovi se váže zajímavý příběh a to když roku 1818, na Štědrý den, zavítal do Dobré ruský car Alexandr, který se vracel z Vídně do Petrohradu po podepsání kapitulace nad Napoleonem. Zastavil svůj kočár před kostelem a neozbrojen vstoupil dovnitř, kde zůstal s farářem Kulhánkem o samotě. Car přišel před oltář, padl na kolena a vroucně se modlil. Pak požádal faráře, aby mu podal křížek k políbení a jemu požehnal. Pan farář s chvějícím se srdcem to vykonal. Pak si car prohlížel obrazy u oltáře, před každým se hluboce uklonil a ustavičně se žehnal. Pak ještě jednou padl na tvář před oltářem, políbil
zbožně zemi a dále se vroucně modlil. V tichosti pak panu faráři sdělil: „Dnes je den mého narození, modlete se za mě“1. Pak ještě jednou poklekl a hluboce se uklonil, a znovu políbil zemi. Po odchodu z kostela nechal panu faráři dát velkou odměnu, hodnou ruského cara.
V roce 1852 byl kostel nově vydlážděn, později byl postaven nový hlavní oltář a zřízena křížová cesta dle Fähricha, rámy zhotovil místní řezbář Karel Piskoř. Došlo také k velké přestavbě vnitřku kostela, kdy na mohutném pilíři mezi křtitelnicí a kazatelnou spočíval velký, nízko položený oblouk, který značně vadil výhledu na hlavní oltář. Činilo to dojem, jakoby vnitřek chrámu byl ze dvou spojených budov, každá z jiného století. Tento kolosální oblouk, složený z velkých těžkých kamenů, byl rozebrán a nově byla vyzděna stropní klenba presbytáře. V roce 1860 se oblouk klenby přizpůsobil vedlejší klenbě z obou stran, takže nebylo poznat, že je o 200 let později přibudován. Na tomto pilíři byla postavena nová kazatelna a u protějšího pilíře je postavena nová mramorová křtitelnice. Při těchto pracech byla srovnána střecha na lodi kostela se střechou nad kněžištěm, která byla dosud nižší, a o jedno patro, tzv. oratoř, s balkonovým oknem do lodi pro místní honoraci byla zvýšena též sakristie a kostel tím dostal přiměřený vzhled. Nadstavba sakristie byla nutná pro uskladnění kostelního inventáře. Před kostelem byly také postaveny dvě kamenné sochy k poctě sv. Františka s Pauly a sv. Jana Nepomuckého, které byly dovezeny kdoví odkud. Místo starých varhan z roku 1801 byly v roce 1861 postaveny varhany nové.
V neděli 25. ledna 1862 nám kostel málem vyhořel, to když do věže kostela uhodil blesk a věž vzplála, naštěstí silný vítr s sebou přinesl prudký déšť, který oheň uhasil a dva odvážlivci, tak mohli ohořelé šindele a sloupky shodit dolů. Od té doby je věž chráněna hromosvodem. Po tomto zásahu bleskem byla věž znovu dobře opravena.
V roce 1877 byla dokončena stavba dvou nových hospodářských budov u fary, ve kterých byly chlévy pro domácí zvířata a stáje pro koně, a také kolna pro farářovu bryčku a sáně. Tyto budovy byly zbourány jako přebytečné v letech 1969-1970 a z jejich cihel byly postaveny dvě garáže vedle fary.
Za faráře P. Jana Kittricha byl zakoupen v roce 1883 nynější obraz sv. Jiří, zhotovený malířem Vaškem a byly přistavěny dvě boční kaple. První byla postavena v roce 1883 a je zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Pána Ježíše a Panně Marii. Druhá byla zbudována naproti ní v roce 1892 a je zasvěcena Svatému Kříži.
Roku 1903 byl kostel pokryt novým šindelem a v roce 1908 byly pořízeny nové boční oltáře zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a sv. Josefovi.
Nejstarší známá fotografie kostela sv. Jiří v Dobré z roku 1907.
V roce 1916 během první světové války, zabavila vojenská komise bez jakéhokoliv vyjednávání dva zvony a o rok později i ten zbývající poslední velký zvon. Dohromady všechny zvony vážily 700 kg. Až po skončení války se nechaly ze sbírek dárců ulít nové tři zvony (1920).
Roku 1923 proběhla celková venkovní oprava, šindel byl vyměněn za tvrdou krytinu – eternit a v roce 1931 byla do kostela také zavedena elektřina. V červnu 1946 byla v Nižních Lhotách postavena zděná kaple.
Nynější varhany byly postaveny místo starých z roku 1861 až v roce 1956, a předcházela jim dlouhá vyjednávání o povolení s Krajským národním výborem v Ostravě.
Od 30. září 1960 byla doberská farnost zvětšena o farnost dobratickou, která se opět osamostatnila v roce 2007.
V roce 1963 byl kostel sv. Jiří v Dobré vyhlášen kulturní památkou a uveden do seznamu kulturních památek tehdy Severomoravského kraje.
Od 1. července 1972 bylo zakázáno pohřbívání na hřbitově okolo kostela. Tento zákaz nesli farníci velice těžce, protože museli nechávat pohřbívat své zesnulé na různých hřbitovech v okolí. Mezi tyto hřbitovy patří frýdecký hřbitov na Nových Dvorech, dále hřbitovy na Pazderné, Skalici, Nižních Lhotách a na Morávce. Hřbitov naproti škole byl definitivně odstraněn v roce 1986 a místo něj byl v letech 1989-90 zřízen park.
V roce 1973 musela být provedena elektrifikace kostela podle norem. Byla to těžká práce, při které se zjistilo, že boční oltáře, svatého Josefa a svatého Jana Nepomuckého, jsou ztrouchnivělé a musely být zbořeny. Také kazatelna byla při té práci odstraněna. V roce 1979 byly odstraněny staré lavice nakažené červotočem a za ně byly pořízeny nové.
Původní interiér kostela.
Další velká rekonstrukce kostela, začala v létě roku 1987, kdy byla zahájena celková oprava věže a střechy kostela. Také byla vyměněna všechna okna a proveden nový nátěr. Tyto opravy byly dokončeny v létě roku 1990. V báni kostela byly nalezeny staré dokumenty, poslední byly z roku 1888, dále tam byly staré fotografie a mince z doby Marie Terezie a Josefa II., P. Alois Peroutka k nim přidal další 4 listiny o opravě věže, situaci v církvi a farnosti, pak nové peníze a mince a fotografie z oprav věže. V roce 1992 pokračovaly opravy uvnitř kostela. Byla vydlážděna nová mramorová podlaha v presbytáři a připraven interiér pro nový oltář, ambo a svatostánek. Do mosazné trubice obětního stolu jsou vloženy ostatky světců z bývalého hlavního oltáře spolu s listinou o této události. Všechny tyto práce byly prováděny podle návrhu architekta ing. Tomáše Černouška.
V roce 2012 proběhla generální oprava farního kostela sv. Jiří v Dobré. V rámci prováděných oprav se vyměnily vadné krovy nad lodí kostela, včetně kompletní rekonstrukce malé věžičky - sanktusníku. Rovněž byla vyměněna střešní krytina, provedla se oprava fasády a její nový nátěr, obnovily se nátěry oken a dveří a na závěr se provedlo kompletní odvodnění kolem celé budovy kostela. Oprava kostela byla financována za pomoci Regionálního operačního programu NUTS 2 Moravskoslezsko, z darů farníků při nedělních sbírkách, finančního daru sdružení Katolický dům z Dobré a obce Dobrá.
Součastný vzhled kostela (2016):
